Kdo si myslí, že se zima v Řecku podobá letní dovolené, je na omylu. I když se rok od roku počasí v zimních měsících trochu liší, může být mnohdy i docela chladno. Srážky které v létě nejsou, přicházejí nejčastěji od podzimu do jara. Letos byla zima na Peloponésu nevlídná. Údajně i mimořádně deštivá. My jsme zažili i pár pěkně silných vichrů, které s naším přívěsem docela třásly. Protože ovšem cestujeme "jen tak" bez pevných cílů, směřovali jsme se také podle počasí. Ne zřídka jsme tak mohli v pozadí pozorovat černé mraky visící těsně nad zemí, a přitom si lebedit na slunci. Denní teploty často nepřekročily hranici 10 °C. V noci jsme měli i mrazík. Zvláště ve vyšších polohách to bylo útulné jen díky běžícímu plynovému topení. Celkově se dá říct, že počasí je nestálé, proměnlivé a nevyzpytatelné. Bylo moc dobře, že jsme díky moderní technice měli stále aktuální zprávy o povětrnostní situaci a jejím vývoji!

Poloostrov na východním pobřeží Peloponésu s vulkanickým původem. Hlavní město s yachtařským přístavem vás uvítá pronikavým pachem sirnatých plynů, které tomuto místu daly jméno. I když by se mohlo zdát že lázně lákají turisty celého světa, současná situace vypadá neradostně. Státní lázně, které mají za sebou dobu prosperity, jsou uzavřené a množství dalších historických budov a hotelů chátrá. Je to smutný pohled. V létě se město plní turisty, ale v zimních měsícíh nemá vcelku co nabídnout. Poloostrov je ale jistě atraktivní i pro pobyt v zimním období, hlavně aktivní turista (anebo cyklista) si zde může přijít na své.

Kromě hornatého vnitrozemí najdeme na Peloponésu také krásné pláže. Jedna z nejdelších se nachází jižně od malebného města Nafplion (které samo o sobě určitě stojí za návštěvu), další pak nedaleko letoviska Finikounda anebo Methoni.

Jedno z nejnavštěvovanějších míst na Peloponésu je zátoka Voidokilia ve tvaru vějíře s průzračně čistou vodou. Nad zátokou Navarinu u města Pylos vévodí zbořenina pevnosti Palaiokastron, ke které vede turistická stezka.

Po deštích a za pomoci teplého sluníčka ožívá příroda. Někdy je až neuvěřitelné, kde a za jakých podmínek kvetou všelijaké krásné rostliny a kvítečky...

Tentokrát přes impozantní most mezi Andirio a Rio jsme se vrátili zpět na řeckou pevninu. Most je zpoplatněný mýtným. Cena za auto s přívěsem či obytný vůz činí hrdých 20€. Přes most se sice ušetří čas, ale ve srovnání s trajektem je cesta jednou tolik dražší.

Po známých i méně známých místech jsme docestovali až k přístavnímu městu Igoumenitsa, ze kterého jsme odplouvali směrem do Benátek. Trajektem jsme se psy jeli poprvé, kempaři se čtyřnohými mazlíčky mají zvýhodněný tarif a cestují docela pohodlně v kajutě. Pejsci také. Přesto byla plavba (zhruba 26 hodinová) dost únavná, hlavně kvůli vysoké teplotě uvnitř kajuty, kde není možnost větrání. Jinak ale veškeré pohodlí zajištěno. Byla tam (sice trochu stísněná) sprcha a toaleta, patrové postele, skříň na věci, stůl, židle i noční stolek s lampičkou. Na trajektu byla možnost občerstvení jak v baru, tak v restauraci, a dokonce bylo otevřené i wellnes studio, kde za poplatek můžete do sauny či na masáž. Cestovali jsme s linkou Minoan lines.

Řecko mimo sezónu je úplně jiné, než ho známe z letní dovolené. Je chladnější, drsnější, liduprázdnější. Večery přicházejí brzy, noci i rána jsou chladná, moře je často rozbouřené, vítr silný.

Na podzim přicházejí dlouho očekávané deště, a tráva která v létě uschla, se opět zelená. Sklízejí se vínné hrozny a olivy. Kvetou mandloně. Zima je někdy dost nevlídná. Počasí je střídavé, teploty občas (na horách častěji) spadnou pod bod mrazu. Na horách leží sníh. A když vyjde slunce, dny jsou krásné, prohřáté, plné světla, a daleko teplejší než ty pod mrakem.