Rok začínáme na jihu Maroka

Pokračujeme v naší první cestě po Maroku.

Kdo se nechá od obchodníka s koberci pozvat na čaj, je ztracen.

Tuto větu jsme před cestou do Maroka četli v některé z mnoha rad pro turisty. My jsme se na čaj pozvat nechali a z Hassanova obchodu odcházeli s kobercem, který jsme si původně ani opravdu kupovat nechtěli...Zajímavé?

Čilý obchodník nás během pobytu v jeho obchodě doslova zaplavoval svými koberci. Z velkých stohů koberců nejrůznějších barev a vzorů vytahoval a mrštně rozmotával stále další a další kusy. Při tom nás zásoboval různými moudry. Několik z nich nám utkvělo v paměti, a nazýváme je teď Hassanova moudra:

"Všechny dobré věci jsou tři."

"Žít a nechat žít."

"Kde je vůle, je i cesta"

Myslím, že málokdo se při jedné cestě nějakou zemí vrací na místo, odkud už jednou odjel. Na nás ovšem Tafraoute tak zapůsobil, že jsme jeho atmosféru chtěli nechat na nás zapůsobit ještě jednou. Při našem druhé pobytu na tomto malebném místě nás sice překvapila zima a sníh, ale o to působivější a krásnější bylo. Mrazivý vzduch a ledový vítr z čerstvě zasněžených hor vyčistil už i tak čerstvé povětří.

Abychom se zase trochu zahřáli, vydali jsme se na cestu k pobřeží. Atlantik díky své stabilní teplotě zajišťuje mírné klima bez velkých teplotních změn.

Několik dní jsme prožili v národním parku Souss Massa jižně od města Agadir. I když tento národní park charakterizují povodí toků Oued Sous a Oued Massa s velkým množstvím sttěhovavých pátků a jiné fauny, na nás velice zapůsobila oblast tvořená písečnými dunami. Škoda jen, že se místní obyvatelé více neváží vzácné přírody. Na malebném  pobřeží jsme často narazili na hromady odpadků, černé skládky a špínu.

Kdo by nechtěl vidět Saharu, symbol Maroka, duny v Erg Chebbi? Také my jsme měli v plánu poznat velký jihovýchod. Zvolili jsme cestu přes Taroudannt a Taznakht, naším cílem byla Zagora. Náš plán ovšem ztroskotal. Na cestě mě přepadla nemoc. Nejdřív to vypadalo jen na prudce vypuklé chřipkové onemocnění. Když se ovšem po pár dnech můj špatný zdravotní stav nelepšil a přidal se trubicový dráždivý kašel, rozhodli jsme se vyhledat lékařskou pomoc. Přesto, že byla sobota dopoledne, v ordinaci v městečku Taznakht jsme zastihli lékaře. Jaké štěstí! Diagnostikován byl akutní zánět průdušek. S antibiotiky a lékem tlumícím dráždivý kašel jsme se rozhodli pro návrat do teplejšího klimatu nedaleko turistického Agadiru. Pro nás nezvykle dlouhou dobu jsme strávili v kempu Takat, který vedou francouzští majitelé. Sic jsme původně chtěli zůstat jen pár dnů, bylo z toho nakonec pár týdnů. Je dobře, když člověka nic netlačí...

Protože jsme naši trasu díky zmíněným okolnostem změnili, vraceli jsme se na sever ne východem Maroka, ale podél pobřeží na západě. Turistické vízum vyprší po 90ti dnech. Je sice možné turistické vízum prodloužit, ale my jsme se vydali na zpáteční cestu. Únor je měsíc, kdy se do Maroka vydává spousta turistů. Ve srovnání s prosincem byla některá místa opoznání rušnější, kempy podstatně plnější, turistická lákadla aktivovaná. Také příroda jakoby se probudila ze zimního spánku. Slunce hřálo o něco tepleji, Arganové stromy se zazelenaly, na zemi vyrašila čerstvě zelená tráva a na políčkách se začínala klubat ven první zelenina.

S návratem do Evropy se v nás mísily positivní i negativní pocity. Dnešním dnem není jednoduché říct, jestli se Maroko stane naší oblíbenou destinací. Dojmy jsou na to příliš intenzivní, kontrasty příliš velké. Možná je třeba nejdřív získat jistý odstup...