Kdo by chtěl mít něco,

co ještě nikdy neměl,

bude muset udělat to,

co ještě nikdy neudělal.

Cesta do Maroka

...po trase, která nevedla po známých turistických trasách. Poznali jsme Maroko očima obyčejných chudých lidí. Viděli jsme velké kontrasty, zažili jsme dojemné okamžiky, poznali, že někteří lidé mají málo a ještě i o to jsou ochotní se dělit.

Všechno je jednou poprvé...

Do Maroka jsme připluli lodí ze Španělska, z přístavu Algeciras. Podle tipů jiných cestovatelů jsme se rozhodli koupit si lístky na trajekt u Carlose (Viajes Normandie) v Los Barrios. Jeho malá kancelář se nachází nedaleko Lidlu v nákupní zóně a je trochu schovaná. Zaměstnankyně hovořící plynně anglicky nám velice trpělivě vysvětlila všechny náležitosti. Nováčkům je zde všechno dobře vysvětleno, objasněno, zdůrazněno. K jízdence přiloženy formuláře pro "check in" a "check out" Pokud cestujete se psy, je důležité mít pro návrat do EU patřičné dokumenty (oficiální krevní test na protilátky proti vzteklině). Je nutné ho mít, i když např. v našem případě ho nikdo nechtěl vidět. Není ovšem radno riskovat. Karanténa může být dlouhá a poplatky vysoké...

Otevřená obousměrná jízdenka na trajekt Algeciras>Tanger Med. nás stála 180€. V ceně bylo započítáno: 2 osoby (bez kajuty), auto, přívěs. Ovšem pozor: platí se zde jen v hotovosti, a nedaleko stojící bankomat je zpoplatněný.

Cesta do přístavu je s pomocí navigace jednoduchá. Trajekt vyplouval s více než hodinovým zpožděním. Proto jsme na území Maroka dorazili až po západu slunce. Odbavení v přístavu proběhlo bez problémů, i když nám vzala poslední denní světlo.

Proto jsme vyjížděli vstříc našemu dobrodružství za tmy.

O to rušnější byly veřejné prostory, o to frekventovanější pěší podél cest. V záři reflektorů se objevovaly stále další a další postavy v podivných dlouhých róbách a pláštích. Maročani vyráželi do ulic, muži se scházeli na něco malého k snědku nebo jen tak na kus řeči. Když už byla úplná tma, byl nejvyšší čas hledat místo na nocleh. To jsme našli v horách jižně od přístavu. První noc byla větrná a chladná.

Když si myslíte, že stojíte někde mimo civilizace, neznamená to, že se s nikým nesetkáte! To se nám potom později na cestách v Maroku stávalo stále znova. Pěšky, na oslu, s povozem, na motocyklu, kole či starým autem. Pro chudé obyvatele Maroka jsou vzdálenosti relativní. Když už někdo jede na trh, přibírá hned několik dalších spolucestujících. Ti zase přibírají své příbuzné atd. atd.

Na severu Maroka je hornatý terén, a o to působivější jízda.

 

V městečku Chefchouan jsme zažili jeden z nejdramatičtějších okamžiků našeho cestování. Při průjezdu novou částí města, které leží tak jako staré městečko na úpatí hory, se naše ulice točila stále více vzhůru. Když už nebylo možné se vrátit, stoupala relativně hladká vybetonovaná úzká ulice pod strašidelným úhlem do výšky. "Tak, a teď se drž" zazněl povel mého muže, který razantně šlápl na plyn, aby se náš povoz vyrovnal s prudkým stoupáním. Záhy ovšem přišel velký problém: naše ulice ústila na vozovku, kde parkovala auta, a kde nebylo možné vjet bezrozmyslu. Následovala brzda, a po ní hrozivé podkluzování kol směrem dolů, odkud jsme přijeli. Neváhala jsem. Vyskočila jsem z auta a začala svolávat na pomoc všechny možné kolemjdoucí či poblíž sedící Maročany. Záhy nás bylo asi 10. Rozestavěli jsme se za přívěs, za auto či vedle něj, a společnými silami pomohli našemu autu vyjet. Spojka dostala zabrat. Její zápach jsme měli v nosech ještě několik následujících hodin. Tato dramatická scéna nám hned úvodem našeho pobytu v Maroku ukázala, jak spontánní, ochotní a nezištní mohou místí obyvatelé být.

Západní pobřeží

Vnitrozemím do údolí Vallé du paradis

Tafraoute a působivý jihozápad

Přes působivé scenérie jsme docestovali až k městečku Tafraoute, které leží v nadmořské výšce přibližně 1000 m.n.m. Obklopují ho zajímavé žulové formace načervenalé barvy, v pozadí se tyčí hory Antiatlasu. Žijí zde převážně Berberové, atmosféra je spíš klidná. Nedá se srovnat s ruchem přeplněných měst. O historii se mnoho neví, což je způsobeno nedostatkem psaných dokumentů berberské kultury.

Starých domů z jílu je dochováno také velmi málo. Nejpůsobivější je přírodní scenérie. Dohladka zaoblené žulové skály tvarující roztodivné formace dokazují působení neuvěřitelných přírodních živlů v historii.

Přes město Guelmin jsme se vydali vstříc působivému údolí a deltě řeky Draa na jihu Maroka. Drsná příroda, dechberoucí scenérie a pro nás nové dimenze.

Silvestr na pobřeží

Toto je poslední západ slunce roku 2017.
Toto je poslední západ slunce roku 2017.

Pokračování cesty ZDE