Babí léto na pobřeží Galície

Po našem rozhodnutí o přezimování na jihu jsme se připravili na cestu, a na konci září vyjeli nejdříve směrem Pyrenejský poloostrov. Úmyslem bylo využít ještě mírného podzimního počasí pro návštěvu Galície. Přes území Francie jsme přejížděli bez dálničních poplatků po trase Belfort > Chalon sur Saone > Montlucon > Angouleme > Bordeaux > Saint Paul les Dax > Saint-Jean-Pied-de-Port. Pyreneje jsme přejeli po již osvědčené silnici N-135 směrem na Pamplonu. Tento úsek cesty patří také do trasy sv.Jakubské cesty.

V Galícii v severozápadním Španělsku jsme se zaměřili na nám již známá místa. Informativnější popis je v cestopise z minulého roku -ZDE. Vyjímkou byla jen naše první zastávka na pobřeží Biskajského zálivu na pláži u delty řeky Ría de Villaviciosa východně od města Gijón.

Protože říjen už nepatří do turistické sezóny, bylo možné užívat klidu a soukromí na krásných místech. Podobně jako dříve jsme se zdržovali spíše na místech mimo města. Pro naše čtyřnohé přítelkyně to byl doslova ráj na zemi, rozlehlé písečné pláže, kde se dalo dosyta vydovádět. Podzim se již sice znatelně prokazoval chladnějšími teplotami a silným větrem, ale díky ještě teplému podzimnímu slunci jsme mohli vychutnávat i krásné teplé dny.

Galície je mimo jiné známa množstvím kvalitních a vynikajících mořských plodů. Na pobřeží, kde se střídá odliv s přílivem jsou pro měkkýše ideální podmínky. Na své si může přijít i nadšenec, který si škeble nasbírá pro svou potřebu sám. Proto jsme neváhali a na některých příhodných místech tím bylo o denní menu postaráno. Nejčastěji se jednalo o srdcovky, zde nazývané berberechos. Výborné jsou (po dostatečném pročištění v čiré slané vodě bez písku) s olivovým olejem, česnekem a bylinkami ke špagetám.

Přírodní hranici mezi Galícií (Španělskem) a Portugalskem tvoří na západě řeka Miño (portug. Minho, čte se ale také "miňo"), která se vlévá do Atlantiku mezi španělským městečkem A Guarda a portugalským Caminha. V těchto místech je možné využít tradiční přepravy trajektem, protože první možnost přejezdu se nabízí až ca 15km dále ve vnitrozemí přes most u města Goián resp. Vila Nova de Cerveira.

Podél toku řeky Minho, přesněji proti proudu, jsme cestovali směrem na východ na území Portugalska až k hranici se Španělskem. Za zastávku jistě stojí malebná města Tui (španělsko), Vila Nova de Cerveja, Valenca, Moncaonebo také Melgaco. Zdejší kopcovitý terén je vhodný pro turistiku nebo jízdu na horském kole.

Od řeky Miňo jsme pokračovali vnitrozemím území Galície, které patří do rezervace Reserva de la Biosfera Transfronteriza Gerês-Xuré (další info zde). Tato oblast patřící do dědictví UNESCO je zajímavá nejen svou krásnou přírodou, ale také historickými památkami z římské doby, a přírodními termálními prameny. Mezi ty nejznámější se řadí lázně Lobios.

Na břehu přehrady Encoro dos Conchas (Embalse de As Conchas), nedaleko vesničky San Xoán, se nacházejí hned dva důvody, proč tudy vést zajížďku. Jednak jsou to zajímavé zbytky římské vojenské základny Aquis querquennis a dále přírodní termální prameny (Termas Romanas de Bande), které nabízejí koupání pod širým nebem za každého počasí.

Malou, ale pro cestovatele velice důležitou, zajímavostí je pramen vynikající pitné vody severně od městečka Bande hned u silnice 540.

Odtud už naše cesta vedla do Portugalska>