Algarve - do třetice všeho dobrého

16.02.2015 jsme opustili byt a  následující 3 měsíce strávili v našem přívěsu. Moc dobře si uvědomuju, jaké máme štěstí, že můžeme např. uprostřed února vyrazit na cesty... Na jih to šlo rychle. Jižní počasí, slunce  a příjemné teploty působily jako silný magnet, který nás táhl vpřed.
Na hranici mezi Belgií a Francií nás překvapila francouzská policie. Po kontrole průkazů totožnosti a krátkém "výslechu": kam, jak, proč atd. jsme mohli nerušeně pokračovat dál. Na většině území Francie jsme bez problémů ušetřili na dálničních poplatcích - trasa: Laon - Paříž - Orléans - Lamotte-Beuvron - Vierzon - Limogés -  Angouleme - Bordeaux. Jižně od Bordeaux s poplatky po dálnici směrem na hranice se Španělskem. Pro špatné počasí ve Španělsku nejdřív dále po dálnici směr Burgos (poplatky celkem cca 14€). Dálnice v bezvadném stavu, četné tunely, které vedou působivou scenérií hor a údolí. Za městem Viktoria Gasteiz po silnici a následně po rychlostní silnici A62. Za pěkného počasí (a za pomoci chladného severního větru) dále na jih po Autovia de la Plata. Před městem Merida jsme  zamířili na Badajoz - španělské město s maurskou citadelou Alcazaba ležící na řece Guadiana.
Ze španělské obce Villanueva del Fresno, kde jsme natankovali pramenitou vodu, už to není daleko k portugalské hranici. Hodiny jsme posunuli nazpět, a navštívili městečko Mourao, které je jako další v této oblasti typické bílými domky a mohutným hradem viditelným již z daleka. Několik dní jsme zůstali na břehu přehrady Algueva, která tvoří hranici mezi PT (Alentejo) a ES (Extremadura). Byla vybudována v letech 1995-2002 a je údajně největší přehradou Evropy. Přes lázeňské město Moura jsme pokračovali oblastí s četnými olivovníky a vinohrady.

Za městem Serpa jsme zvolili trasu přes území přírodního parku Vale do Guadiana. Na břehu přehrady Barragem da Tapada Grande (Praia Fluvial) v obci Mina de Sao Domingos je dobrá možnost parkování. Přes malebné městečko Mertóla jsme pokračovali v naší cestě povodím řeky Guadiany a dostali se až k jejímu ústí do Atlantiku nedaleko Villa Real do St. António. Rozlehlá pláž Praia do Monte Gordo se táhne od turistického centra až po mys Ponta da Areia, a i když kulisa města není zrovna malebná, pláž stojí za zastávku. Stejně jako malebná vesnička Cacela Velha. Část tohoto pobřeží Algarve spadá do oblasti Ria Formosa, chráněné krajinné oblasti charakteristické lagunami, ve kterých  se střídá odliv a příliv, pachem mořského dna a mušlí. Za odlivu se nám podařilo přebrodit na přilehlé podél pobřeží se táhnoucí písečné ostrovy - to byl opravdu nevšední zážitek: příroda téměř bez lidí, bílý písek, vlny atlantiku, vyplavené skořápky mušlí a vůně slaného vzduchu. V těchto místech jsou ideální podmínky pro hledače mušlí (na jídlo).
Město Tavira stojí za zajížďku, protože má svou příjemnou klidnou atmosféře. Dobu rozkvětu dokládají četné panské domy, dnes žije hlavně z turistického ruchu. Nedaleko od Taviry se nachází malý vodopád Pego do Inferno. Před několika lety to byl vítaný cíl mnohých turistů. V roce 2011 byly lávky a schody usnadňující přístup k vodopádu zničeny vandalismem. Od té doby neproběhla oprava.

Jako při minulých cestách jsme i tentokrát nejdelší dobu ztrávili na pobřeží Algarve v chráněné krajinné oblasti Parque Natural do Sudoeste Alentejano e Costa Vicentina. Na tomto území se nacházejí mnohé z nejúchvatnějších úseků portugalského pobřeží Atlantiku. Milovníci přírody a sportovních aktivit si tady přijdou na své. O našem programu se nebudu rozepisovat. Obrázky hovoří za sebe. U každé fotky je popisek, který uvádí, kde byla pořízena.

A ještě na závěr několik fotek z cesty: