Na území Portugalska jsme se dostali přejezdem monumentálního mostu (Ponte Internacional do Guadiana), který byl uveden do provozu v roce 1991. Na jihu Pyrenejského poloostrova spojuje Španělsko a Portugalsko, které v těchto místech dělí hraniční řeka Guadiana. Naší první zastávkou v Portugalsku bylo město Tavira s historickými domy, restaurovaným římským mostem a opevněním z Maurské doby se zahradou nad městem. Nocovali jsme nedaleko přírodní rezervace Parque Natural da Ria Formosa v obci Pinheiro. Tato část portugalského pobřeží je tvořena četnými na sebe navazujícími ostrůvky, salinami a množstvím ptactva. Příliv a odliv dodávájí všemu velice charakteristický ráz spojený s pachem mořského dna a soli. Rybářské loďky během odlivu působí velice klidně, jakoby odpočívaly a vyčkávaly, až se opět budou moci vznášet na hladině...Zavítali jsme do městečka Fuseta a navštívili jako první typickou místní tržnici s rozmanitou nabídkou ovoce, zeleniny, masa, ale také čerstvých ryb. Místní lidé jsou velice přátelští a přes neznalost angličtiny (a naši neznalost portugalštiny) se usilovně snažili o to, abychom si porozuměli.

Jižní pobřeží Algarve jsme přejeli v podstatě bez zastávek. Až šokující je místy hustá zástavba, která člověku doslova brání ve výhledu na moře. Množství do výšky se tyčících hotelů i komerčních center naprosto hyzdí malebnost starých rybářských vesnic utiskovaných díky pokroku a turistickému ruchu.

Za zmínku ale stojí keramická dílna Porches Pottery, jejíž návštěvu vřele doporučuji. Nachází se blízko obce Porches a na rozdíl od typických turistických obchodů nabízejících zboží pochybného původu, se zde keramika přímo vyrábí a ručně maluje. Ceny sice nejsou právě nízké, ale zato je každý kus originál.

Co jsme si od Algarve vysnili, splnila až zátoka Zavial jižně od obce Raposeira - dunění příboje, průzračnou barvu moře, písečné pláže a drsné skalnaté útesy tyčící se nad vlnami Atlantiku. 

Tento ráz krajiny pokračuje i dále a stále znovu nám nabízel úchvatné pohledy. Nevynechali jsme ani návštěvu mysu svatého Vincence (Cabo de São Vicente). Tento nejjihozápadnější cíp evropského kontinentu byl pojmenován podle sv. Vincence ze Zaragozy (nazývaného také Vincenc z Valencie), patrona Portugalska a námořníků. Už svou jedinečnou polohou je toto místo zajímavé a určitě stojí za zajížďku. Smrtelně nebezpečné útesy jsou volně přístupné a to doslova až bere dech! Maják na mysu sloužící k navigaci všem lodím patří k nejsilnějším v Evropě. Na noc jsme si našli místo v divočině, po té, co jsme trochu bloudili po prašné cestě a připadali si jako na divokém západě...Tato část Algarve opravdu zapůsobila - stejně tak jako další místa, rozlehlé písečné pláže, do červena zabarvené skály, útesy a takřka nedotknutá příroda celé části pobřeží Costa Vicentina.

Jako například pláž Praia do Amado. Za odlivu je dojem ještě silnější, protože tehdy dosahuje její velikost ještě větších rozměrů. Postavy návštěvníků působí v dálce jako malé figurky. V době sezóny je prý tato pláž znateně rušnější, ale my jsme měli to štěstí, že jsme si ji mohli vychutnat takřka liduprázdnou.

Krásných písečných pláží, které se střídají s útesy, je v Portugalsku mnoho. Díky silnému větru a vlnám Atlantiku jsou tím pravým pro milovníky surfování. Všechna místa nebudu vypisovat, ale zmíním se ještě o jednom úseku pobřeží u Almograve. Pokud si někdo z vás nedovede pod pojmem Algarve nic představit, tak se prosím podívejte do alba fotek, protože pak možná budete vědět víc. Toto místo nabízí krásné pohledy a díky tomu, že bylo chladno a vzduch byl jakoby zcela čistý, zajímavé barvy písku, skal, sukulentů a moře o to víc vynikaly. Navíc jsme stáli opravdu přímo na pobřeží - příboj mocně duněl a  hned z okna jsme mohli vychutnávat atmosféru tohoto místa. Za zmínku stojí i pramen pitné vody, který vyvěrá ze skály nad mořem blízko staré, dnes již zavřené rybí restaurace.

V Portugalštině existuje slovo Saudade, které vyjadřuje něco jako touhu či stesk po něčem, melancholii, "bolest světa", nostalgii....a kdo v Portugalksu byl (a měl také možnost se vyhnout turistickým lákadlům a davům), určitě ví, o čem je řeč.

Fotky z cesty: ZDE