Jarní pobyt v Jižním Tyrolsku

U příležitosti mých narozenin, i když to byla vlastně jen taková schoda...jsme uskutečnili letošní první delší cestu. Jaro se nám zdálo už hodně dlouho chladné, toužili jsme po slunečném počasí a se závistí jsme pokukovali, jak mají jižně od Alp pěkně. V Jižním Tyrolsku jsme stejně ještě nebyli, i když už jsme o tom několikrát uvažovali.

Tak tedy letos poprvé - a ke všemu naše první cesta s fenkou Foxi! Přes internet jsme objednali nocleh v prázdninovém apartmánu domu Haus Frankenried v severoitalské obci Tisens blízko od Merana.

Vyjeli jsme přesně na mé narozeniny, tedy 7.4. První nocleh jsme i s Foxi zdárně přečkali v bavorském zájezdním hostinci Gasthof Liebhardt ve známé chmelařské oblasti Holledau. Sice jsme v noci museli hledat klíč od hlavních dveří, když Foxi musela nutně čůrat, ale všechno nakonec dobře dopadlo.

V Jižním Tyrolsku jsme při hledání našeho ubytování nejdřív trochu tápali, ale místní nás správně nasměrovali a my našli moc pěkné bydlení na klidném místě přímo uprostřed rozkvetlých jabloňových sadů. K dispozici jsme měli i užívání části zahrady, včetně houpací sitě - no prostě pohoda! Navíc jsme měli opravdu krásné počasí, takže jsme si první dny jen tak klidně vychutnávali a zpestřovali si je krátkými procházkami po blízkém okolí.

Protože nás ovšem začala lákat představa kempování, poohlédli jsme se v okolí po možnosti stanování. Byli jsme úspěšní. V blízkosti obce Vollan, resp. Lana, nás velice zaujal kemp Alpin Fitness Waldcamping.

Zde jsme se také po 3 dnech přemístili. Stanování se ovšem ukázalo jako velice odlišné od noclehu ve vyhřáté místnosti. Přes den sice panovaly teploty okolo 20 stupňů, což na slunci znamenalo pocit ještě většího tepla, ale noci byly ještě opravdu chladné. Zažili jsme zatím nejchladnější nocování ve stanu, a to při teplotách těsně nad bodem mrazu. Nejvíc nám dávalo zabrat (nám ubíralo na teple) opakované noční vstávání s naší malou Foxi, která jako 4-měsíční štěně ještě bez vyvenčení nevydržela déle než pár hodin. Po zavrtání se do studeného spacáku nebylo odkud načerpat chybějící teplo...

Vcelku bylo ovšem krásně! Kvetoucí jabloně, hory jako kulisa, výborné uzenářské speciality přímo z udírny, pravá italská pizza a ještě poměrně málo lidí v kempu nám dopomohly k positivním zážitkům a pěkným vzpomínkám na deset krásných dubnových dnů.

Na zpáteční cestě jsme si troufli na přejezd přes horský průsmyk Jaufenpass (it. Passo di Monte Giovo) a korunovali jsme tak zážitky naší první cesty s Foxi. Stoupání z údolí Passeiertal bylo ovšem navýsost nepohodlné. Jedna serpentýna za druhou a cesta mnohdy tak úzká, se strmým spádem, až nám přecházel zrak. Krásné výhledy do údolí jsme si tak ani nemohli pořádně vychutnat. Navíc se naší fence v nespočetných zatáčkách udělalo nevolno a velká část její snídaně skončila venku (bylo to od nás také velice neuvážené, že dostala před cestou nažrat!). Zbytek stoupání se ale obešlo bez komplikací a když jsme se ve výšce víc než 2000 mnm. dostali z auta ven, odměnou nám byly panoramatické pohledy na okolní hory. Nahoře ležel ještě sníh a i vleky na severní straně byly v provozu. Nádherné slunečné počasí nás nechalo zapomenout na to, že v takové výšce rozhodně není teplo jako v nížinách, a naše sandály byly prvním jasným přesvědčením o opaku...

V podvečer jsme dorazili opět do hostince Gasthof Liebhardt v Bavorsku a tak se kruh naší cesty uzavřel.