Cesta na Istrii

Tato cesta by se dala také nazvat "Výprava s trpkým koncem"...Ale hezky popořádku!

Jelikož cestujeme rádi mimo sezónu, rozjeli jsme se v září do Chorvatska. Počasí ještě bylo docela příjemné a i předpověď na nadcházející dny byla velice přívětivá.

První den jsme daleko nedojeli, ale bylo to úmyslné. Celkem náhodou jsme objevili moc dobré místo na nocleh ve volné přírodě, na parkovišti renaturované oblasti, kde se dříve těžilo hnědé uhlí, nedaleko města Leipzig v Sasku. V podvečer přišla bouřka, vítr, déšť a kroupy. Naštěstí ovšem bylo centrum této hrozivé fronty několik desítek km od našeho místa...

Následující dny jsme pokračovali v naší pomalé cestě na jih. Nejřív jsme nocovali v Turynksu - v zemi tisíce rybníků, jak se této oblasti v Německu říká. Bylo hezky, ale foukal silný chladný vítr. Krásná příroda vhodná na turistiku i jízdu na kole. Dále jsme stáli v přehrady Rothsee v Bavorsku, kterou jsme hezky využili ke koupání. Po zastávce v údolí řeky Atlmühl jsme dojeli k jezeru Chiemsee v Bavorsku zde také přenocovali. Ráno jsme se nejdřív prošli po okolí, a naši procházku zakončili plaváním - no bylo to spíš koupání z nutnosti osobní hygieny a k údivu místních obyvatel, kteří se to dopoledne také rozhodli pro procházku kolem jezera. Bylo totiž jen 15 stupňů...

Po dálnici jsme projeli Rakouskem k jezeru Millstätter See a zaparkovali v kempu Mössler Seecamping. Toto místo se ukázalo jako pro nás ne moc vhodné - se psem jsme nemohli využít soukromou část kempu přímo u břehu jezera. Škoda. Proto jsme zůstali jen jednu noc a další den se přesunuli jen o kousek dál, přímo na břehu řeky Drau (myslím, že česky se jmenuje Dráva) jsme našli vhodné parkoviště u převozníka pro cyklisty. Podél řeky Drau, která má typickou světle modrozelenou barvu, je hezká možnost jízdy na kole. My jsme po cyklostezce dojeli k vodní elektrárně Draukraftwerk u obce Feistritz a zbytek dne vychutnávali pohodu na břehu studené řeky Drau.

No a další den jsme konečně dorazili do Chorvatska. Protože jsme se na cestě zdrželi v kempu Mareda, který se nám ovšem vůbec nelíbil, dorazili jsme k nám už známému kempu Naturist Istra v pozdních večerní hodině a zůstali stát na parkovišti před jeho závorou. Na uvítanou jsme povečeřeli v restauraci v kempu a druhý den jsme si hned ráno našli pěkné místo hned u moře. Večer nás ovšem docela překvapil déšť a silný vítr. Takže jsme byli opět moc rádi, že nespíme ve stanu...Následující den ještě pršelo, ale navečer se vybralo a bylo vidět, že bude zase hezky. Jenže teď se pomalu dostávám k tomu trpkému konci: Večer jsme seděli ještě u vína a když jsme se už chystali jít spát, zazvonil mobil. Hned to bylo podazřelé, protože nám v takovou dobu běžně nikdo nevolá...Berlínská policie nám oznámila, že se do našeho bytu někdo vloupal! No takovou zprávu jsme opravdu nečekali. Myslím, že nemusím dlouze popisovat, že následující dny byly touto skutečností docela zkalené. Přesto jsme se rozhodli ještě pár dní zůstat a teprve s klidnou hlavou jsme se rozjeli zpět. Po zastávce v Rakousku, Bavorsku a Sasku jsme dorazili do Berlína.

Bylo to zvláštní, když jsme se blížili ke dveřím našeho bytu. Tak nějak jsme nemohli zahnat nepříjemný pocit, že se nám někdo hrabal ve věcech a o leccos nás obral.