Naše první cesta s přívěsem

Po delším uvažování a po sčítání pro a proti, jsme se rozhodli, že si pořídíme přívěs. Jako testovací jízdu jsme podnikli poznávací cestu po Německu a v srpnu se vydali za krásami a zajímavostmi několika spolkových zemí. Spíš bych ale měla napsat, že jsme se prostě vydali na cestu, abychom otestovali, jaké to je, když si s sebou člověk veze svůj domeček a jak to všechno zvládne naše auto, které teď musí utáhnout o něco víc. Vydali jsme se prostě směrem na jih a když se nám zdálo, že bychom mohli zastavit a místo trochu víc prohlédnout, udělali jsme tak.

Počasí nám sice úplně nepřálo, jak bychom si možná pro srpen představovali, ale v přívěsem je to nesrovnatelně pohodlnější než ve stanu, a proto i těch pár dešťových přeháněk (no někdy i pořádná bouřka) nevadilo.

Po té, co jsme se za mírného deště v 19ti stupních byli koupat na koupališti v jedné obci v Turynsku (zajímavé: nikdo tam ten den nebyl...), byli jsme rádi, že plynové topení v přívěsu funguje!

I když jsme byli na cestách nakonec "jen" 2 týdny, zdálo se to jako nejmíň celý měsíc. Ale tak už to při cestování bývá.

Jako první jsme nocovali hned u řeky Labe, na parkovišti hotelu Elbterrassen zu Brambach s výhledem na řeku.

Obzvlášť se nám líbilo u přehrady Rothsee v Bavorsku, kde se člověk může cítit opravdu jako na dovolené. Díky cyklostezkám se dá okolí rychleji prozkoumat a celá přehrada se dá objet. Kdyby v noci nepřišel liják a bouřky, určitě bychom zůstali déle.

Z Bavorska jsme po změně počasí udělali velký skok a vypravili se do Severního Porýní Vestfálska (dále už jen NRW = Nordrhein-Westfalen). Naše cesta měla postranní úmysl, ale to je rodinná záležitost...

Pěkné to bylo v Senne, což je jméno pro typickou krajinu s písečným podložím a vřesovišti mezi městy Bielefeld, Paderborn a Detmold. Dobře se nám stálo na parkovišti nedaleko pramene Emže v obci Stukenbrock-Senne.

Návštěva v největším skanzenu Německa LWL-Freilichtmuseum Detmold patří k nejhezčím zážitkům naší cesty. V rozlehlém areálu rozprostírajícím se na 90ti hektarech jsou krom lidové architektury různých období, zařízení obytných i užitkových budov, také tradiční způsob zemědělství, chov domácích zvířat i pečení chleba.

Naše cesta vedla i přes podivuhodný skalní útvar Externsteine, který je již od dob Germánů spojen s esoterikou a okultismem. Možná je to všechno ovšem jen doměnka a mýty. Přesto se na toto místo dodnes pořádají cesty spojené s rituálními obřady.

Přes bývalé kláštery  Marienmünster a Höxter jsme pokračovali směrem na jih. Navštívili jsme město tří řek Hann. Münden v dolním Sasku. Známé je hlavně svou polohou na soutocích řek Vezera, Fulda a Vera, ale také svými četnými hrázděnými domy. Typickou ukázkou Vezerské renesance je krásná radnice.

Za zmínku stojí také pěkné městečko Stolberg v Sasku-Anhaltsku, jehož uličky lemují hrázděné domy. Nad městem trůní zámek Stolberg, který ovšem v poválečných letech sešel a v současnosti se nachází ve fázi restaurování a oprav.

Když jsme projížděli některými obcemi v Sasku-Anhaltsku, působila cesta skoro jako návrat do dob DDR. V některých vesnicích jako by se zastavil čas. Před návratem domů jsme ještě jednu noc strávili ve volné přírodě rezervace Horní Fläming v Braniborsku.