Istrie II.

Blížil se konec prázdnin, počasí bylo pěkné, a my zatoužili po další dovolené. Vyjeli jsme směrem ke Středozemnímu moři. Prvním plánovaným cílem byl kemp v italské Aquillei. Zdejší počasí (vlho, dusno - a v něm pilní komáři) a vysoká obsazenost kempu nám ale usnadnily rozhodnutí pokračovat v jízdě dále do Chorvatska, i když se už den nakláněl k večeru. Celkem bez problémů jsme se i tentokrát vyhnuli krátké části dálnice na slovinském území, abychom ušetřili za dálniční známku. Přejezd přes chorvatskou státní hranici byl také bezproblémový.

Když jsme projížděli kolem městečka Buje, rozhodli jsme se i přes pozdní hodinu tentokrát pro zastávku. Nebyli jsme jediní, kteří ještě byli na nohou. V Chorvatsku není nic zvláštního vidět ještě po desáté hodině večer na ulici rušný život. Když jsme procházeli kolem zdejší pizzérie a do nosu nám zavanula libá vůně jídla, došlo nám, že máme hlad a dobře se to hodí, že je tady otevřeno. Udělali jsme dobře, pizza byla výborná!

Díky tomuto zdržení jsme k našemu cíli - kempu Naturist Istra - dorazili už značně po půlnoci. Recepce byla již samozřejmě zavřená (a i tak by se nevyplatilo za tak krátkou noc platit plnou cenu!), takže jsme zůstali na parkovišti před bránou kempu a noc strávili v našem autě.

Hned ráno jsme si našli pěkné místo - sice ne hned u moře jako v červnu, ale to se později ukázalo jako ještě lepší, protože bylo narozdíl od těch  s krásným výhledem daleko lépe chráněné proti silnému větru od moře. K našemu štěstí se zřejmě kempování se stanem netěší tak velké oblibě jako to s karavany či přívěsy. Místo v kempu určené pro stany zelo na rozdíl od těch ostatních spíše prázdnotou. Během našeho pobytu hlavní sezóna navíc zcela odezněla, což je ovšem spojeno s přívalem turistů vyššího věku, kteří se nemusí řídit školními prázdninami.

Počasí bylo tentokrát vydařené a i když jsme zažili jednu bouřku s vichřicí, zůstali jsme v suchu. Mimo jiné jsme podnikli dva pěkné výlety autem, a to do malého městečka Groznjan ve vnitrozemí Istrie a do známého města Rovinj s katedrálou svaté Eufemie. Oba se moc vydařily.

Vzpomínky na tuto krátkou dovolenou jsou rozhodně positivní, přestože jsem běhěm ní nebyla úplně fit. Na zpáteční cestě jsme navíc píchli... Nic ovšem není náhoda - naše čerstvé členství v autoklubu nám pomohlo k tomu, že jsme na výměnu reservy nečekali déle než půl hodiny a navíc nás to nic nestálo. Všem doporučuji!