Přes hory do Chorvatska

Tentokrát jsme byli na cestách skoro tři týdny, pro náš dosavadní průměr docela dlouhá doba. Devátého června jsme vyrazili na cestu a za cíl si zvolili nejdřív hornatou část jižního Bavorska Berchtesgardener Land (BGL). Protože jsme dorazili až večer, chtěli jsme ušetřit a na tuto první noc jsme si našli místo nad obcí Ramsau u BGL u lesa. Druhý den jsme se "ubytovali" v kempu Simonhof - s výhledem na horský masiv Watzmann - a prozkoumali blízké okolí. I přesto že bylo celkem nesnesitelné vedro, jsme došli až k jezeru Hintersee, kde jsme se schladili v jeho ledové vodě (jen nohy se rozumí!). Prošli jsme i pohádkový les Zauberwald, kde byl díky divoké řece krásný chládek. Zpátky do kempu to bylo pěkně do kopce, takže jsme toho měli při tom vedru víc než dost a večer jsme pak  "dolů" do Ramsau sjeli raději autem, když jsme chtěli na večeři. Tu jsme si dali v moc pěkné bavorském hostinci Oberwirt se stylovým zařízením a obsluhou v typických lidových krojích. Další den bylo opět vedro, což nám docela ubíralo síly. To jsme nečekali. Stan jsme měli postavený na louce, takže žádný stín. Roztápělo se nám kde co, ale stěhovat jsme se nechtěli, protože Simonhof byl jen naší zastávkou na cestě. Kvůli horku jsme zkrátili cestu do Mordau-skanzenu a asi po 2 Km jsme otočili. Před večeří jsme se hezky prošli podél Ramsauer Ache (řeka tekoucí přes Ramsau).

Následující den jsme sbalili stan a pokračovali směrem do Rakouska.

Protože jsme chtěli vidět z Rakouska trochu víc, rozhodli jsme se pro jízdu mimo dálnici. Přes Lofer a Zell am See jsme se dostali na silnici 107 a dojeli tak (vcelku neplánovaně a nechtěně) přímo k pověstné vysokohorské silnici Großglockner Hochalpenstraße. Vstupenka (nebo spíš lépe vjízdenka) sice stála 30 euro, ale jízda za to určitě stála! Přes nespočet serpenýt jsme se šplhali nahoru, až do výšky přes 2000 m.n.m. Každou chvíli jsme zastavovali, abychom naši cestu zdokumentovali snímky. Během jízdy nás překvapilo nevlídné počasí. Najednou se setmělo, teplota klesla až na 6 stupňů a přehnala se (naštěstí jenom dešťová) prudká přeháňka. Naším nejvyšším bodem byl Hochtor - pas ve výšce 2504 m. Nevynechali jsme ale ani cestu k vyhlídce císaře Františka Josefa (Kaiser-Franz-Josef-Höhe) nad největším rakouským ledovcem Pasterze - Pasterzengletscher. Pro mě jedinečný zážitek! Protože nám projížďka trvala déle, než jsme si představovali, bylo po sjezdu do údolí Mölltal (údolí řeky Möll) načase najít místo pro nocleh, což se nám naštěstí podařilo, a to hned u řeky.

Další den jsme dojeli až za hranice Chorvatska. Na cestu až do kempu to sice nestačilo, ale najít místo na přenocování se ukázalo jako docela snadné. Kromě silného pachu nedalekého vepřína nás nic nerušilo...

Den na to už jsme stáli na moc pěkném místě hned u moře v kempu Naturist Istra v obci Funtana jižně od Poreče. První čtyři dny jsme si mohli bezstarostně užívat krásného počasí. Podnikali jsme jen krátké vyjížďky na kole do okolí a do městečka Vrsar. Pak ovšem přišla změna, studená fronta a s ní déšť, což nám doslova zkřížilo plány. Sice se na jeden den udělalo mezitím pěkně, ale když dva dny vkuse nebylo tepleji než 16 stupňů a celou noc lilo, rozhodli jsme se pro odjezd.

Z kempu (a zároveň i z Chorvatska) jsme odjeli 21. června, po té, co jsme sbalili ještě vhlký stan a ostatní věci. Po shruba 700 Km jízdy, když už se stmívalo a my měli ještě dobrých 500 Km před námi, jsme se rozhodli pro nocleh. Stáli jsme na pěkném místě na parkovišti u Kratzmühlsee v Altmühltal v Bavorsku.

Po příjezdu domů jsme ještě museli narychlo postavit náš ještě vlhký stan, aby mohl doschnout. Díky pěknému počasí to bylo během chvilky hotovo a tak byl stan zase brzy sbalený a připravený na další cestu...

Poznámka na závěr: Großglockner Hochalpenstraße určitě stojí na zajížďku!!!