Poznávání krás Českého Švýcarska na dvakrát

V září letošního roku jsme poprvé zavítali do regionu národního parku České Švýcarsko. Vzdálenost z Berlína ca 270 Km, což se dá za méně než 3 hodiny zvládnout. Vyjeli jsme bez zkušeností s možností kempování, sice s informacemi, ale po příjezdu na místo se tyto informace ukázaly jako nepřesné a pro nás nepoužitelné. Stáli jsme před otázkou: Kam dál? Před obcí Jetřichovice jsme s nadějí vcházeli do areálu kempu SPOBYT. Ten se ovšem ukázal pro svůj nerovný terén spíš jako nevhodný pro stanování. Místo hned u hlavní silnice, které nám majitel kempu nabídl jsme zdvořile odmítli. Zaujalo nás ovšem místo za potokem (Chřibská Kamenice) naproti. Na otázku, zda i tam bychom se mohli usadit, jsme k našemu překvapení dostali positivní odpověď. Sice se jedná o obecní kemp, ale je v provozu. Hurá! Sjeli jsme tedy ze silnice dolů k tábořišti Jetřichovice a objevili tak trochu se štěstím moc pěkné, klidné místo přímo v přírodě. Sociální zařízení sice docela skromná, ale pro naši spokojenost dostatečná. Teplou sprchu jsme si výraběli sami v černém pytli na slunci.

Protože se tábořiště nachází hned na hranici Národního parku České Švýcarsko, je jeho poloha ideální jako výchozí bod pro četné procházky a túry.

Hned u kempu se nachází i turistický rozcestník. Zbytek dne jsme se seznámili s okolím, prošli se kolem nedalekého starého mlýna s náhonem a večer poseděli v Jetřichovickém pensionu Dřevák.

Druhého dne jsme na úvod podnikli lehkou túrečku podél říčky Chřibské Kamenice (Pavlino údolí), přes reliéfy trpaslíků v obci Rynartice zpět do Jetřichovic. Lehká trasa, která nám ovšem díky častým zastávkám zabrala déle, než většině jiných turistů. Další den jsme zavítali do městečka Česká Kamenice, abychom doplnili naše potravinové zásoby. Prohlédli jsme si náměstí lemované pěknými starými domy, kostel (ale jen zvenčí), chátrající zámek, a zavítali do turistických informací sídlících ve starém  Měšťanském domě č. p. 73. Odpoledne jsme podnikli moc pěknou túru na Mariinu skálu. Z Jetřichovi jsme vyšli po zelené a na Pohovce pokračovali po červené přes Rudolfův kámen a Vilemininu stěnu, Tetřevnu a Mariinu skálu až do Jetřichovic. Moc pěkný a ne moc dlouhý ani náročný okruh s krásnými vyhlídkami do kraje. Třetí túra byla na Pravčickou bránu. Autem jsme se dovezli až do obce Mezná a odtud pokračovali pohodlně nejdřív po žluté k  místu Tři prameny a dál po červené k Pravčické bráně. Očividně je toto místo hlavním turistickým cílem. Odradil nás placený vstup na tuto přírodní podivuhodnost, včetně vstupu do přilehlé restaurace. Zpět jsme se vraceli stejnou trasou. V obci Mezná jsme poseděli na terase pensionu Na vyhlídce, hned nad příkrým stoupáním na trase od Divoké soutěstky.

Těchto pár dní stačilo, abychom si udělali moc hezký obrázek o tomto kousku České republiky.

Protože přišla změna počasí, rozhodli jsme se pár nevlídných dní strávit raději v pohodlí domova než ve stanu. Jakmile déšť odezněl a předpověď se zdála velice slibná, rozejeli jsme se směr Jetřichovice ještě jednou. A stálo to za to!

Po příjezdu na tábořiště jsme sice ještě zapochybovali, jestli jsme udělali dobře s naším rozhodnutím kempovat na podzim v údolí hned u říčky...teplota pod 15 stupňů a zataženo, ale od druhého dne, kdy jsme se probudili do slunečného dne, nám počasí ukázalo svou slunnou stránku babího léta.

Jako první jsme měli v plánu podniknout pěší túru do České Kamenice. Délka shruba 10Km se nám ovšem během chůze zdála nekonečná, a proto jsme vydali raději zpět. I tak to byla hezká procházka po okolí. Další den jsme si chtěli užít pěkného podzimního počasí, a proto jsme zvolili krátkou procházku jen ke skalním útvarům Velké žluté cimbuří nedaleko Jetřichovic. Následující den jsme podnikli o něco delší trasu na loupežnický hrad Šaunštejn. Zpět jsme se vydali nejdříve přes Malou Pravčickou bránu a potom po České silnici do Jetřichovic. Jako odpočinkovou jsme vybrali pro následující den cestu k Dolskému mlýnu - romantické zřícenině někdejšího mlýna na řece Kamenici. Toto místo má zajímavé kouzlo. Večer jsme poseděli na terase restaurace a pensionu Jeloma v Jetřichovicích. Dobře tu vaří a čepují (čepovali) Gambrinus.

Obzvlášť vydařená byla túra dalšího dne. Z Jetřichovic jsme vyšli Haťovým dolem po žluté (což byla v podstatě lesní polozpevněná cesta) a potom po modré k místu Na Tokání. Po žluté pak ke skalní průrvě Úzké schody / Myší díry. Po schůdcích a žebřících jsme se dostali nahoru na vyhlídku. Zpátky do Jetřichovic jsme se vraceli přes Purkartický les. Předposlední den (opět odpočinkově, jak jinak?) jsme se vydali lesní cestou hned z tábořiště do nedaleké obce Rynartice. Zajímavostí byla Kamenná cesta, jakási spojovací cesta / žlab vysekaný do skály. V Rynarticích jsme okukovali místní domy v tradičním stylu a vystoupali na blízký Křížový vrch (Kreuzberg - kde jsme se cítili jako doma...), odkud byl krásný výhled do kraje. Poslední den jsme strávili v Jetřichovicích. Obešli jsme Michelův vrch (Vyhlídka), vrátili se na tábořiště a po sbalení stanu jsme se s Jetřichovicemi pro tentokrát rozloučili. 

Zajímavost: Několikrát jsme v noci slyšeli jeleny v říji - ale hned u kempu, což bylo jako by stáli hned vedle stanu...