Srpnové Řecko

V dubnu 2008 jsme prodali plachetnici kotvící v Řecku, v Jónském moři. Na požádání nového majitele jsme v srpnu 2008 cestovali autem do Řecka, aby měl možnost se s naší pomocí s jeho novou lodí seznámit. Nepatříme mezi milovníky hlavní sezóny, ale co se dá dělat, někdy se prostě musíme podřídit...

Byli jsme připraveni na vysoké teploty, plné pláže a krátké noci.

Cestovali jsme v té době nám již známým způsobem, trajektem z italských Benátek do řeckého přístavu Igoumenitsa. Jako vždy jsme měli zakoupeny "deck" jízdenky, tedy bez kajuty. Cesta do Řecka začátkem srpna se obešla bez komplikací, dokonce zdržovat se na tzv. leteckých sedadlech nám prošlo. Plavba trvající ca 18 hodin se tak dala vydržet.

Řecko nás přivítalo tak, jak jsme si představovali. Horko, každý den slunce, večery teplé a všude víc lidí. Protože jsme se zdržovali mimo turistických letovisek, mohli jsme trávit dny na nepřeplněných plážích. Na noc jsme si vždycky v podvečer našli místečko, kde jsme zaparkovali a po večeři v některé z mnohých taveren se tam odebrali přenocovat. Nepíšu spát, protože ne všechny noci jsme měli štěstí na klidný spánek. Jednu noc nás totiž docela pronikavě rušilo vytí jednoho z pouličních řeckých psů.

Moc hezké chvíle jsme trávili na píšečné pláži v letovisku Ammoudia. Městečko, jehož jméno v řečtině pláž znamená, leží u ústí řeky Acheron do Jónského moře. Řeka Acheron je známá z antické mytologie a její voda je zajímavě modrozelená a velice studená. I moře v zátoce Ammoudia je chladnější, i proto, že ze dna vystupují sladkovodní studené prameny. Nocovali jsme společně s ostatními kempaři hned u vody, i když jsme moc soukromí v našem autě neměli.

Zpáteční cesta trajektem do Benátek stojí za zmínku: Protože se blížil konec srpna, znamenalo to pro mnohé návrat domů. Nalodění už i normálně patří spíše ke stresovým zážitkům, ale když auta v podpalubí musí parkovat na milimetr přesně, stojí to docela hodně nervů. Lidí na lodi bylo nepočítaně a bohužel skoro všichni jako my, tedy s "deck" palubním lístkem. Letecká sedadla bylo možné obsadit jen s platnou "pilot seats" jízdenkou a ostatní možné kouty lodi se rychle plnily. Odvážně jsem si rozprostřela deku v průchodu mezi koridory, ale po té, co si v podstatě hned vedle mě lehli další 3 zavalití cestující, jsem se vydala hledat nové místo. Překvapivě jsem pod schody (v útulném koutku schovaném před zraky většiny procházejících cestujících) objevila svého přítele, který mě ze strachu o ztrátu svého postu raději nešel hledat, aby mi o svém objevu pověděl. Tak jsme prožili docela příjemnou plavbu na jednom z nejlepších míst pro danou situaci...